… Umírající pronesl několik nesouvislých vět. Doktor se k němu sklonil. Dech nemocného byl nepravidelný. „Přátelé,“ pravil zesláblým hlasem, „odcházím! Kéž vás Bůh, jenž odměňuje, dovede do přístavu. Kéž vám splatí za mne můj dluh vděčnosti!“

Doktor se rozhodl zemřelého pohřbít, a proto v poledne sestoupil do jedné z roklí mezi sopečnými skalami prahorních útvarů. Země zde byla pokryta křemenem a porfyrickými balvany.

Museli napřed odstranit ze země nakupené úlomky skal. Pak vykopali jámu tak hlubokou, aby divoká zvěř nemohla mrtvolu vyhrabat, a s úctou do ní položili tělo mučedníka. Nato pokryli tělesné pozůstatky mučedníka zemí a na ni nakupili hromadu balvanů jako náhrobek. ...

Právě jste si přečetli několik misionářových posledních vět, které Doktor Fergusson pečlivě zaznamenal. Ovšem ať se snažil sebevíc, nebyl schopen jim porozumět. Usoudil, že se jedná o projevy horečnatého blouznění umírajícího.
Měl doktor pravdu, nebo se v nich přeci jen něco skrývá?

Hint: číslo