„Ach, ty hodný chlapče,“ řekl velmi vřele doktor.
„Ale vždyť jsem to neudělal pro vás,“ odpověděl mu Joe, „nýbrž pro karabinu pana Kennedyho! Byl jsem mu to dlužen za tu příhodu s Araby! A já rád platím své dluhy. Nyní jsme vyrovnáni,“ dodal a podával lovci jeho zamilovanou zbraň. „Bylo by mi líto, kdybych se musel dívat, jak se jí zbavujete.“
Kennedy mu silně stiskl ruku. Nemohl ze sebe vydat ani slovo.
|
„Děkuji ti, hochu,“ ozval se teprve po chvilce dojatě, „ani nevíš, co pro mě ta zbraň znamená.“ „Jistěže, pane,“ odvětil Joe, „je to moc pěkná puška a určitě jste s ní už ledacos zažil.“ „Víte,“ pokračoval lovec, „opravdu moc nerad bych se s ní loučil. Je to skvělá zbraň, pomohla mně před pár lety k vítězství v celonárodním klání skotských ostrostřelců.“ „A že ses s tím ani nepochlubil, Dicku,“ podivil se doktor Fergusson. „To protože znám tvůj vztah ke střílení, Samueli. Ale dobrá, tak se tedy pochlubím teď,“ pravil Kennedy a vytáhl z náprsní kapsy pečlivě nadvakrát přeložený papír. „Podívejte se, tady mám důkaz:“ |
