… Plochá půda, při letu sem tak jednotvárná, byla teď zvlněná jako moře po bouři. Pouští se táhla řada malých, sotva zpevněných pahorků. Vanul prudký vítr a Viktoria se nesla prostorem.
Směr cesty se však trochu lišil od jejich ranního směru. Tak v devět hodin viděli pod sebou stále ještě poušť, a nikoli břeh Čadského jezera.
Kennedy na to upozornil.
"Na tom nezáleží," odpovědět doktor. "Důležité je, že se vracíme k jihu. Poletíme přes města Bornu, Wuddie a Kukawu. Nebudu váhat a zastavíme se tam."
"Jsi-li s tím spokojen, jsem já taky," odpověděl lovec. "Jen abychom nebyli donuceni přejít poušť jako ti nešťastní Arabové! To, co jsme viděli, bylo strašné!"
"A stává se to často, Dicku. Přechod pouště je mnohem nebezpečnější než plavba přes oceán. V poušti číhají všechna nebezpečí moře, pohlcení. A nadto únava a nesnesitelné strádání."
"Zdá se mi," řekl Kennedy, "že se vítr utišuje. Písečný prach už není tak hustý, zvlněný kraj mizí, obzor se vyjasňuje." …